Jw - hodnocení obsahu

Laryngitida patří mezi onemocnění, kterých se rodiče bojí, protože jejich projev je děsivý. Naštěstí nemoc většinou není pro dítě nebezpečná. Přesto se vyplatí umět jí předcházet nebo rychle tlumit příznaky.

Audiokniha vyšla v pátek 7. listopadu 2014 na 2CD. Ilona Eichlerová a Jana Havlíčková vytvořily dětem blízké pohádkové příběhy, a to na nejčastěji procvičované skupiny hlásek. „Nejvhodnějším textem pro děti jsou pohádky. Pracujeme přes dvacet let jako logopedky a takový materiál určený dětem předškolního a mladšího školního věku nám prostě chyběl, tak jsme si ho musely vytvořit“, upřesňují s úsměvem ke své knize Logopedické pohádky obě autorky.

Logopedie je nauka o vývoji a poruchách mluvené řeči a nápravně výchovná péče o mluvní projev člověka. Mluvní projev je však nerozlučně spjat s vnímáním a rozuměním řeči druhých. Logopedie je v podstatě vštěpování a upevňování správných mluvních vědomostí, dovedností a návyků. Někdy je zapotřebí i odborné péče foniatrické nebo spolupráce s ORL.

Níže uvedený popis vývojových fází je pouze orientační, protože každé dítě má své vlastní vývojové tempo. Odchylky jsou proto poměrně obvyklé a většinou zcela normální.

Koktavost je porucha plynulosti řeči, patrná především v dialogu.

Vývoj řeči nelze odlišit od vývoje ostatních schopností člověka. Není proto možné rozvíjet dětskou řeč na úrovni, která by měla odpovídat věku, pokud celkový vývoj všech schopností a dovedností dítěte neprobíhá tak, jak bychom si představovali a přáli.

Do denního režimu mateřských škol neodmyslitelně patří polední odpočinek. Děti, které nejdou "po o" domů, se převléknou do pyžamek a hajdy na lehátko.

Antropologická úvaha o výchově a vzdělávání musí vycházet z nehotovosti člověka, z toho, že není pro žádný způsob života v žádném prostředí specificky vybaven či přizpůsoben.[Arnold Gehlen mluví o Mangelwesen, "nedostatkové bytosti" (Der Mensch. Wiesbaden 1997).] Své prostředí si musí hledat sám a sám si s ním také nějak poradit: příroda mu žádné neurčila a vybavila ho právě jen k tomu, aby si je nacházel, popřípadě přizpůsoboval a tvořil. To ale nemůže být všechno. Kdyby se člověk měl nejdřív sám v sobě a pak ve svém okolí vyznat úplně sám, kdyby měl každý lidský život začínat úplně od začátku a na zelené louce, nikdo z nás by tu dnes nebyl. Ostatně ani úkol, hledat a vynalézat si svůj způsob obživy, není uložen člověku jako jednotlivci. V každé lidské skupině, chce-li přežít, se sice tu a tam musí najít někdo, kdo si s jejími nesnázemi dokáže poradit nějak jinak a nově, ale velká většina lidí řeší tento problém nesrovnatelně jednodušším a účinnějším způsobem: žije tak, jak to odkoukala od rodičů nebo vrstevníků. Ostatně ani biologický vývoj neprobíhá v přírodě pokaždé znovu od začátku, nýbrž opatrně a pečlivě navazuje na to, co je už k dispozici – a tedy se více méně osvědčilo.

Jsou pořád ještě děti, které musí rodiče „od knížky honit“. Objektivně ale musím přiznat, že obecný nářek nad úpadkem čtenářství a nad převahou laciné televizní podívané znatelně převládá.