Jw - hodnocení obsahu
Kdy je vhodné, aby dítě nastoupilo do MŠ ? Za nejideálnější věk nástupu z vývojového hlediska je považován třetí rok života dítěte, ale je to individuální. O nástupu dítěte do MŠ by se mělo uvažovat v době, kdy dítě začíná vyhledávat nové podněty, činnosti, nové kamarády (ne pouze rodiče) a touží objevovat. Prostředí mateřské školy je obrovským zdrojem inspirace pro nová poznání, objevování a komplexní rozvoj dítěte.
Zápisy do prvních tříd základních škol jsou za námi. V současné době probíhají zápisy do mateřských školek. Děti do nich ale nastoupí až v září. Zbývá tedy několik měsíců na to, aby je rodiče připravili na velkou životní změnu. A sebe vlastně také.
V rodinách je v současné době málo dětí, mnoho jedináčků. O co přicházejí? Stačí jim pobyt mezi dětmi v mateřské škole? Slýcháme často, že když je v našich rodinách teď tak málo dětí a tak mnoho jedináčků, je dobře, aby děti přišly mezi děti aspoň v jeslích a v mateřských školách. Zní to logicky, ale přece jen tak docela jednoduché to není. Vývojová psychologie nás učí, že pro děti od třetího roku výš je společnost druhých dětí takřka životně důležitá a že bychom tuto dobu rozhodně neměli promeškat. V tomto věku a ve společnosti vrstevníků se totiž kladou základy pro celou řadu tzv. prosociálních vlastností, které přijdou dítěti k dobrému později ve věku školním, mladistvém i dospělém.
Většina zdravotnických preventivních programů vychází z předpokladu, že zdraví je největší hodnota, kterou člověk má. Taková prevence je postavená na mylném předpokladu. Děti a zdraví mladí lidé na tuto argumentaci neslyší. Nemohou.
Je krásné pozorovat, jak u dětí klíčí a roste svědomí. Najednou nemusíme nic říkat a jen hledíme, jak dítě samo potlačilo impuls nabádající je k nevhodnému chování. Jak beze slova dává papírek od bonbónu do kapsy, když není v dohledu odpadkový koš. Popíšu vývoj svědomí na příběhu rozbitých hrníčků. Shodou okolností totiž každé z mých dětí v nedávné době jeden rozbilo.
Asi týden před loňským Mikulášem mi volala redaktorka jednoho našeho velkého deníku: „Psychologové prý tvrdí, že Mikuláš s čertem mohou děti tak vyděsit, že následný psychický otřes přetrvává po celý život a nešťastného člověka trvale poznamenává. Jak by se dalo takovým neblahým otřesům předejít? Jak děti ochránit?“
Doba se mění a s ní i role mužů a žen jako rodičů. V APERIU sledujeme vítaný trend, kdy otcové začínají být aktivnější a více zapojení do péče a výchovy svých dětí. Někteří z nich odcházejí na rodičovskou dovolenou, jiní žádají o flexibilní pracovní režimy, aby mohli lépe přizpůsobit svůj čas potřebám dětí. V české legislativě je zakotveno, že otec dítěte má právo o své narozené dítě pečovat za téměř stejných podmínek jako jeho matka, a to i v případě, že současně s ním matka dítěte čerpá mateřskou (rodičovskou) dovolenou (§ 198 odst. 1 zák. Práce). Přesto je otců na rodičovské dovolené v České republice necelé 1 %.
To není hamletovská otázka, nýbrž dotaz jedné babičky. Ten zní takto: „Má se dětem číst, když už jsou v postýlce a měly by už spát?"
Zatímco dříve rodiče dávali zlobivým dětem nejčastěji pohlavky a facky, současná dospělá generace trestá hlavně zákazem sledování televize nebo hraní počítačových her a brouzdání na internetu. Ukázal to průzkum pro Nadaci Naše dítě.
Nedávno mi jedna redaktorka dala otázku: „Co bychom nikdy neměli svému dítěti říkat?“ Je toho jistě víc, co by nemělo opouštět naše rodičovská ústa – ale vybral jsem aspoň tři výroky, které pokládám za zvlášť „nebezpečné“.
Když jsem nastupovala na první mateřskou, byla jsem plná ideálů a nadšení, jak si hned do dvou let pořídíme druhé miminko, aby mezi dětmi nebyl velký věkový rozdíl.
Jak se dnešní společnost staví k otcům na rodičovské dovolené? Nejnovější výzkum agentury Mediaresearch pro Ligu otevřených mužů (LOM) říká, že je to dnes již normální. Přesto jsou ženy v podpoře svých vlastních mužů opatrné.
Každý vstupuje do rodičovství s nejlepšími úmysly a snahou vyhnout se chyb například svých kamarádek či svých rodičů. Někdy se to daří lépe, někdy hůře, ale pocity selhání přicházejí téměř s železnou pravidelností a jejich nejintenzivnějším spouštěčem je určitě - "zlobení a neposlouchání".
Je pravda, že smích dítěte nejprve vyvoláme, když s ním něco „veselého“ děláme. Ne když se s ním mazlíme – to je jiný citový rozměr.
Je vaše dítě v něčem trochu „jiné“? Má jinou barvu pleti, zadrhává v řeči, je nápadně silné nebo mluví špatně česky? Ať je jeho odlišnost jakákoli, mezi vrstevníky to nebude mít lehké. Pomozte mu!
Rodiče jsou šťastní, když vidí svoje dítě v centru dění a obklopené kamarády. Jaké vlastnosti a způsoby chování ke „společenskému úspěchu“ vedou – a jak je dítě naučit?
Přístup k výchově dětí se postupem času mění, což je dáno i tím, že rodiče se pro potomky rozhodují ve vyšším věku. Tak, jak se mění společnost, změnila se za poslední roky i výchova. Lidé více přijímají vlivy zvenčí, což se odráží i na výchovném stylu. "Hodně se projevují vlivy jiných kultur, a to nejen té západní," vysvětluje pražská dětská psycholožka Lenka Čadová. Rodiče jsou podle ní mnohem benevolentnější, připouštějí diskusi s dětmi, chápou jejich potřeby a rozvíjejí jejich konkrétní zájmy. Psycholožka navíc ze své zkušenosti soudí, že mnoho rodičů bere zasvé různé alternativní vlivy, třeba přístupy z indiánské kultury.
Na popovídání s profesionální koučkou Ivetou Clarke jsem byla velmi zvědavá. Sama, dobrovolně a se záviděníhodnou energií na podzim loňského roku iniciovala projekt koučování ve školách s příhodným názvem Ježek v kleci. Podařilo se jí nadchnout početnou skupinu koučů včetně mě - dobrovolně a ve svém volném čase jsme se ochotně vrhli do práce. O průběhu celého projektu mám informací dost, ale vlastně nevím nic o úplném začátku: jak se z nápadu v hlavě realizuje sen, bez vnějších zdrojů a finančně silného partnera? Proto dnes otevřeme velké téma o tom, jak osobně přispět ke zlepšení tohoto světa.
Máte pocit, že klasické školní třídy s lavicemi, rozvrhem a zkoušením vaše dítě od učení spíš odradí, než motivuje? Nejste v tom sami a máte několik možností, jak to řešit. Můžete s dítětem zůstat doma a vrhnout se na učení společně, nebo se poohlédnout po škole používající alternativní učební metody. Unschooling (dalo by se volně přeložit jako neučení) je výuková metoda založená na přesvědčení, že nejlépe se dítě učí ve chvíli, kdy je na to samo připraveno a má k tomu chuť. Ve školní třídě s dvaceti až třiceti dětmi, daným rozvrhem a osnovami ale není čas a místo řešit, co se komu chce a nechce.
Český projekt Nevýchova nabádá rodiče k tomu, aby se na edukaci vykašlali a s dětmi si to pořádně užili. Jak to vypadá, když se děti vychovávají v liberálním duchu? Kateřina Králová je pedagožka, která s dětmi pracuje už více než patnáct let. A právě ona je autorkou principů Nevýchovy a snaží se je šířit mezi další rodiče. Podle svých slov je jedním z důvodů to, že na tak důležitý životní úkol, jako je výchova, nás nikdo nepřipravuje, přestože se bude týkat většiny z nás.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 5
- 6
- 7
- 8
- 9
- 10
- 11
- 12
- 13
- následující ›
- poslední »