Dítě a hra
Hra menších dětí neobsahuje účel. Je čistá, nezkažená pošetilostí světa nás dospělých. Umí si hrát naprosto bez zábran, naplno vyjadřují své pocity a nálady bez ohledu na to, zda je to společensky přípustné či nikoliv. Dovedou se krásně radovat s maličkostí. Hra bývá pro malé děti předškolního věku odpočinkem i prací, zdrojem poznání, postojů, zkušeností. Rozvíjí cit, rozum, pohyb, koordinaci, manuální dovednosti. Dítě si hraje vždy zcela zaujatě a naplno, jestliže ho hra přestane bavit, okamžitě ji ukončí.
Není to až tak dávná minulost, kdy hračky nebyly předmětem byznysu a děti je prakticky neznaly. Vlastnily pouze dva až tři kousky a báječné hračkářství si nosily v hlavě plné nápadů a fantazie a rozhodně se bez kupovaných hraček obešly a nenudily. Znaly mnohonásobně více her než dnešní děti. Dospělí by si měli uvědomit, že si děti nekoupí prostřednictvím velkého množství hraček. Děti si k nim všem nemohou utvořit citový vztah. Přemíra těchto věcí končí u dětí nakonec stejně bez povšimnutí v koutě. Dítě zcela přirozeně o hračky, které nedávají prostor jeho tvořivé představivosti přestane projevovat zájem.
Nejvzácnější hračka je ta, kterou vymyslí a vytvoří společně se svými blízkými. Mezi oblíbené hračky patří přírodní materiály, jako jsou kamínky, písek, klacíky, listí, mech, kůra stromů, šišky, ale i předměty běžné denní potřeby v domácnosti – těstoviny, různé druhy koření, zeleniny, ovoce, špejle, luštěniny, nádobí či papíry. Děti si z nich vyrábí rády hračky samy. Dovedou ve své fantazii vytvořit neskutečné výrobky. Vlastnoručně vyrobené hračky mají pro děti daleko větší hodnotu než kupované.
V podmínkách městského světa dochází ke stále většímu omezování herních příležitostí dětí. Přirozených kontaktů dětí se světem přírody rychle ubývá. Ve městech je pro hraní v zeleni málo místa. Hra se přesunuje ze zeleně stále více do bytů. Děti se oddávají televizi, individuálním, počítačovým hrám, které jsou plné násilí až brutality. Děti potřebují přírodu – rostliny, stromy, zvířata, aby se naučily citlivému a láskyplnému vztahu k ní. Příroda nabízí nevyčerpatelné množství podnětů ke společným hrám a rozhovorům. Při nich upevníme v dětech prožitek psychické a emocionální harmonie s přírodou. Krásné hry se vytvářejí na loukách, v lesích či horách a na ty se nezapomíná. Při těchto činnostech můžeme využít i klidové aktivity s minimem slov. Zkuste si například sednout s dětmi na kořeny stromů, opřít se o mohutný kmen, hladit drsnou kůru či přivonět si k pryskyřici. Pozorovat letící ptáky, pohyb větví, pohybující se oblaky. Zážitky z přírody zprostředkované všemi smysly (zrak, sluch, vůně, hmat) jsou pro všechny děti neuvěřitelně vzrušující a poučné. Určitě se vám podaří v těchto pohodových okamžicích zažehnout v dítěti jiskřičku lásky k přírodě, kterou již nikdo v jeho životě neuhasí.
Dospělí by měli umožňovat ve hrách dětem prožívat pocit solidarity, pospolitosti a lásky k lidem a přírodě. Při hraní by také měli rozvíjet jednu pro život velmi důležitou lidskou vlastnost – humor. A nesmíte zapomenout, že ať si přejeme či ne, dítě je našim zrcadlem. V jeho chování se odrážejí naše pocity a nálady, na které již od těhotenství velmi citlivě reaguje a později je začíná napodobovat. Pokud je tedy chování rodičů naplněno láskou, nezištností, dobrem, trpělivostí, bude dítě napodobovat tyto pozitivní vzory. Ale stejně učenlivě dítě napodobí i všechny negativní projevy dospělých. Proto může být někdy až kruté smířit se s nelichotivým, ale věrným a pravdivým obrazem vlastní povahy, která se zrcadlí v potomcích.