rodina.cz

Raná péče a její domácí kořeny

Mám-li jakožto starý pamětník uvažovat o domácích kořenech rané péče o děti, tak jak se jí dnes ve světě rozumí, dovolím si na začátku poněkud paradoxně odskočit do sousední ciziny.

Šikana ve škole, aneb jak to vidím já

Ochrana slabšího patřila ve středověku k rytířským ctnostem. Kampak se v dnešní době vytratila? Jedna matka mi poslala novinové výstřižky o šikaně ve škole, o zlém chování některých učitelů, o ponižování a útlaku dětí – a ovšem i o celkové nemravnosti českého národa. Byl toho docela pěkný svazek. Matka prosí, abych jejího mimořádně citlivého syna „zachránil“ před „takovou“ školou. Tento dvanáctiletý chlapec má nyní přejít z takzvané domácí školy do školy veřejné. Důvody pro pokračování domácí školy jsou v tomto konkrétním případě naštěstí jiného druhu, než je pouhý strach ze šikany, takže je chlapce možno s klidným svědomím před obyčejnou školou „zachránit“.

Sourozenci a vrstevníci

V rodinách je v současné době málo dětí, mnoho jedináčků. O co přicházejí? Stačí jim pobyt mezi dětmi v mateřské škole? Slýcháme často, že když je v našich rodinách teď tak málo dětí a tak mnoho jedináčků, je dobře, aby děti přišly mezi děti aspoň v jeslích a v mateřských školách. Zní to logicky, ale přece jen tak docela jednoduché to není. Vývojová psychologie nás učí, že pro děti od třetího roku výš je společnost druhých dětí takřka životně důležitá a že bychom tuto dobu rozhodně neměli promeškat. V tomto věku a ve společnosti vrstevníků se totiž kladou základy pro celou řadu tzv. prosociálních vlastností, které přijdou dítěti k dobrému později ve věku školním, mladistvém i dospělém.
Téma:

Kdopak by se čerta bál?

Asi týden před loňským Mikulášem mi volala redaktorka jednoho našeho velkého deníku: „Psychologové prý tvrdí, že Mikuláš s čertem mohou děti tak vyděsit, že následný psychický otřes přetrvává po celý život a nešťastného člověka trvale poznamenává. Jak by se dalo takovým neblahým otřesům předejít? Jak děti ochránit?“

Dnes je taková doba…

Když člověk zaslechne, co mu nějak nesedí, hned zbystří sluch. Já zbystřím sluch, když zaslechnu to, co říká nadpis této kapitolky – dnes je taková doba…

Číst či nečíst?

To není hamletovská otázka, nýbrž dotaz jedné babičky. Ten zní takto: „Má se dětem číst, když už jsou v postýlce a měly by už spát?"

Když je mimo psycholog

V mediálních sporech o porozvodovou péči o dítě se velmi často objevuje jméno psycholožky Aleny Uváčikové, která vystupuje jako odborný poradce v celé řadě caus syndromu zavrženého otce. Vypracovali jsme MANUÁL PRO OTCE, jak se působení této nevěrohodné, a dokonce pravomocně odsouzené dámy bránit.

Co (dětem) neříkat

Nedávno mi jedna redaktorka dala otázku: „Co bychom nikdy neměli svému dítěti říkat?“ Je toho jistě víc, co by nemělo opouštět naše rodičovská ústa – ale vybral jsem aspoň tři výroky, které pokládám za zvlášť „nebezpečné“.

Agresivity podle mě nepřibývá

Přibývá dětské agresivity? Několik poznámek a postřehů k agresivitě a agresivnímu chování.

Humor a legrace

Je pravda, že smích dítěte nejprve vyvoláme, když s ním něco „veselého“ děláme. Ne když se s ním mazlíme – to je jiný citový rozměr.

Stránky

If you are looking for a detailed threshold guide, try these sites: www.wonderful-prague.com