Sourozenci a vrstevníci

jadminw

Téma:

V rodinách je v současné době málo dětí, mnoho jedináčků. O co přicházejí? Stačí jim pobyt mezi dětmi v mateřské škole? Slýcháme často, že když je v našich rodinách teď tak málo dětí a tak mnoho jedináčků, je dobře, aby děti přišly mezi děti aspoň v jeslích a v mateřských školách. Zní to logicky, ale přece jen tak docela jednoduché to není. Vývojová psychologie nás učí, že pro děti od třetího roku výš je společnost druhých dětí takřka životně důležitá a že bychom tuto dobu rozhodně neměli promeškat. V tomto věku a ve společnosti vrstevníků se totiž kladou základy pro celou řadu tzv. prosociálních vlastností, které přijdou dítěti k dobrému později ve věku školním, mladistvém i dospělém.

Táž vývojová psychologie nás však také učí, že ve věku kojeneckém a batolecím se vytvářejí ještě základnější a nosnější vlastnosti, a to především v intimním, citově vřelém, bezpečném a stabilním prostředí rodiny. Heslovitě se to dá vyjádřit asi tak, že „jesle jsou zařízení pro potřeby dospělých, kdežto mateřská škola už je zařízením pro potřeby dětí“.

Mladší, nebo starší

Zamysleme se nad poměrem sourozenců a dětskou společností přibližně stejně starých dětí, s nimiž se dítě bude stýkat v mateřské škole. Některé rozdíly jsou očividné, některé méně. Ve švýcarském Curychu je Institut založený na památku Marie Meierhoferové, zasloužilé badatelky na poli sociální psychologie dětství. Tento ústav se mezi jiným zabývá i otázkami vztahu mezi dětmi. Patrně neuškodí, když na ně upozorníme i zde a uvedeme je do vztahu s tím, co už je obecně dobře známo.

Společnost sourozenců a společnost vrstevníků nelze zcela zaměňovat, každá má něco svého, každá je pro dítě přínosem v něčem jiném, každá stimuluje jiné složky vyvíjející se osobnosti. Jedna druhou nenahrazuje, nýbrž doplňuje a dotváří. Sourozenecké společenství je uspořádáno hierarchicky, vrstevnické je v zásadě plošné. Sourozenci jsou nám dáni a dáno je i jejich věkové pořadí. Jsem-li mladší ze dvou nebo nejstarší ze tří, jsem takový od dětství až do smrti. Je to danost neměnná a osudová – s tou se můžeme či musíme jen vyrovnávat.

Kamaráda si vyberu

Vrstevnickou společnost mimo rodinu si však děti svým způsobem vybírají. Už u kojenců a batolat se zjišťuje, že dávají některému dítěti přednost před jinými. V mateřské škole jsou kamarádství a přátelství už zřetelná – mohou se měnit, sílit, slábnout, zanikat. Jsou závislá na tom, jak vstřícný či jak odmítavý je onen potenciální kamarád. Jde o výběr, o vzájemné testování, vzájemné vylaďování přizpůsobivých tendencí jednoho a druhého.

Mezi sourozenci je (kromě případu dvojčat) věkový rozdíl nejméně jedné vývojové fáze. To přirozeně vyvolává situaci nadřazenosti jedněch a podřízenosti druhých. Je tu však i společné prostředí rodinné citové intimity, sdílená (a dělená) účast na rodičovské přízni i dobývání této přízně a ochrany – čímž je dána i určitá nutná rivalita. Ta vede často k typickým sourozeneckým konfliktům – přičemž na druhé straně (což je pro rodinné prostředí typické a specifické) sourozenci jsou vystaveni velikému výchovnému tlaku ke vzájemné snášenlivosti.

Obecně se soudí, že konfliktů mezi sourozenci je více než mezi tzv. cizími dětmi v mateřské škole. Podrobnější zkoumání prováděné curyšským Institutem však překvapivě ukázalo, že rozdíly nejsou ani v množství a trvání konfliktů, ani v tom, čeho se týkají. Konflikty mezi vrstevníky jsou však méně intenzívní, dají se snáze přerušit a končí častěji nerozhodně, tj. smírně. Panuje tu větší rovnováha sil než mezi sourozenci v rodině. Sourozenci se nemohou sami rozhodovat, jak dlouho chtějí jeden s druhým být. Naproti tomu kontakt s vrstevníky je zpravidla časově omezen režimem školy a je více ovlivněn vlastní snahou dítěte.

Jednou já, jednou ty

I mezi stejně starými dětmi nejsou ovšem vztahy zcela symetrické (jedno má zpravidla převahu nad druhým), ale přece jen je tu daleko více možností a příležitostí vyměnit si ve hře své role. Jednou já, jednou ty! Neuspokojivé vztahy mohou být snáze přerušeny. Jestliže mne jedno dítě ve všem všudy převyšuje, najde se jiné, které je se mnou na téže úrovni nebo které převyšuji já. Vztahy k vrstevníkům umožňují tedy získat bohatší sociální zkušenosti a rozmanitější formy komunikace, než je to možné jen mezi sourozenci.

Přátelské vztahy k vrstevníkům mají zřejmě mimořádný význam pro vytváření vědomí vlastní identity (čili sebe-vědomí) dítěte. Jinak bychom si totiž nemohli vysvětlit, proč i v rodině, kde je několik sourozenců, si každý z nich sám pro sebe hledá kamarády mezi stejně starými dětmi. Nespokojí se jenom se svým bratrem nebo sestrou, nebo jen se svými rodiči a prarodiči. A pokud je k tomu nuceno (typické případy dětí z izolovaných samot), zachycujeme u něho zpravidla známky psychické deprivace.

Sledování početnějších vzorků dětí zřetelně ukazuje, že už v předškolním věku, mají-li děti volnost výběru, volí si ke hře spíše partnery stejného pohlaví, přičemž spontánní hry chlapecké mají zřetelně jiný ráz než hry dívčí. I osvojování životních rolí v souhlase s vlastním pohlavím má tu tedy svůj počátek. Přátelské vztahy je však třeba nejen navazovat, ale také udržovat. To znamená, že jedno i druhé dítě musí svou přízeň dávat vždy znovu najevo, že musí své přátelství „osvědčovat“, že musí na něm pracovat. A to je zajisté ohromná životní škola, pro jakou není ve vztazích sourozeneckých, jednou provždy daných, zdaleka taková příležitost.

A tak tedy, co přát našim dnešním dětem? Aby měly aspoň jednoho, lépe však dva či tři sourozence, a aby měly dost příležitosti vytvářet si, rozvíjet, procvičovat a osvědčovat přátelské vztahy ke svým vrstevníkům. Je to nadmíru významný vklad do dalšího života.

Hodnocení: