Jak vést děti k samostatnosti

Nedávno se mi do ruky dostala velice zajímavá kniha – rady rodičům dětí od bývalého člena amerických speciálních jednotek SEAL. Zpočátku jsem k tomu přistupoval s dosti velkou nedůvěrou a asi tušíte proč. Nemám rád takový ten vojenský spartánský přístup, kdy pyžamo musí být složené do komínků a na stěně visí nástěnka s programem dne ;-)

V minulém článku jsem kromě jiných témat zmínil i maximální samostatnost dětí jako jeden z cílových stavů, které bychom jako rodiče měli u svých ratolestí dosáhnout. A teď nehovořím o finanční samostatnosti, ale o samostatném chování v případě nebezpečných situací, jako je například požár v domě, případně pokud se dítě ztratí v nákupním centru či ve městě.

Postupné osamostatňování a odloučení dětí od rodičů je oboustranně bolestivý proces. Trpí ten, který opouští i ten, který je opouštěn. Proces vzájemného vzdalování je téměř vždy spojen s akutní či latentní úzkostí zahrnující širokou symptomovou škálu, včetně panických atak. Naúzkost z odloučení odpovídá každý ze zúčastněných individuálně, v závislosti na stupni vývoje psychických obranných mechanismů, od těch raných (negace, projekce, projektivní identifikace, splitting – štěpení , regrese…) až po ty zralejší (odčiňování, racionalizace, sublimace aj.). Přestože děti a adolescenti trpí kvůli obtížnému osamostatňování řadou problémů, adekvátní terapeutické pomoci se jim dostane zřídkakdy. Jedním z důvodů je fakt, že jsou při hledání odborné pomoci závislí na osobách, od kterých se potřebují separovat. Těmi jsou ve většině případů rodiče. Rodiče, kteří jejich problém buď nevidí, nebo jej vidí odlišně a tak jej také prezentují u psychoterapeuta.

Že největšího klidu a pohody dosáhneme tehdy, když si našich mnohdy neposedných ratolestí nebudeme všímat? Ano, je to tak. Tedy alespoň podle britského spisovatele Toma Hodgkinsona, který své poznatky ve své nové knize Líný rodič opírá o díla slavných světových spisovatelů. Jak nejlépe vychovávat děti? Nevšímejte si jich!

Okrem iných spoločensky potrebných vlastností má správna výchova vypestúvať v dieťati veku primeranú odvahu a schopnosť samostatne rozhodovať tak, ako to vyžadujú záujmy a potreby jeho i ostatných. Pritom treba dbať o to; aby konanie dieťaťa nebolo v rozpore so spoločenskymi požiadavkami ani so spoločenskou morálkou. Tieto kladné vlastnosti môžeme u dieťaťa vypestovať len na základe vzájemnej dôvery medzi ním a rodičmi.

Vždycky jsem si myslela, že nízké sebevědomí patří k pubertě, k hledání sebe sama a svého místa ve společnosti dospělých. Vlastní zkušenost mě naučila, že sebevědomí se mi samostatností a finanční nezávislostí nijak nevylepšilo. A až teď – možná – jsem pochopila, že chyba není ve mně, ale v nastavených pravidlech, podle kterých své sebevědomí hodnotím. Tím, že s těmito pravidly bojuji, vlastně bojuji i sama se sebou.