Zdravé sebevědomí dětí – II.část

Téma:
V pokračování článku o sebevědomí dětí tentokrát zaostříme pozornost na budování sebepojetí dětí v oblasti „těla a smyslů“, částečně také ve výkonové oblasti a na možnosti podpory celostního růstu osobnosti. Vysvětlíme si opět souvislosti s harmonizací rodinného a pracovního života.

Zakořenění ve svém těle

Nebýt hmotné schránky, nemohli bychom uskutečňovat žádné sny, uplatňovat své dovednosti. Mít – vlastnit tělo nestačí, musíme se v něm cítit dobře, důvěřovat mu, rozumět jeho potřebám. Tělo a jeho potřeby jsou ale někdy v pozadí zájmu, což bývá jedna z příčin psychosomatických obtíží. Čím jsou děti mladší, tím častěji mohou své starosti, zátěž projevují skrze své tělo. Častá nemocnost později může narušovat pozitivní sebepojetí dětí a je komplikací pro celou rodinu, včetně rizika ztráty zaměstnání.

Zejména v prvních letech života notnou část zkušeností dítě získává skrze vlastní tělo – pohyby těla komunikuje se svým okolím, smysly přijímá a zpracovává bezpočet podnětů, učí se ovládat nejrůznější tělesné impulzy, prověřuje svoji tělesnou zdatnost v mnoha pohybových aktivitách.

To předpokládá, že dítěti „jeho dospělí“ věnují pozornost, dítě v jeho úsilí podporují a oceňují, všímají si jeho růstu. V prvním roce života, kdy se motorická obratnost rozvíjí takřka kvantovým skokem, se dítě v běžné rodině raduje ze svých tělesných pokroků často. Je tomu tak i v dalších letech? Nepřesouváme příliš pozornosti na intelektuální výkony dětí a jejich úspěšnost ve vnějším světě? Děti v celém předškolním věku potřebují dobře poznávat možnosti a limity svého těla, učit se mu naslouchat a pečovat o něj. Všechny tyto dovednosti vedou k tomu, že se dítě cítí ve svém těle „zakořeněné“ – jednoduše je se svým tělem spokojené.

Sociální rozměr tělesného vývoje

Zkusme si představit radost malého chlapce, který zdolal vysokou překážku na hřišti a jako „bonus“ jeho výkon ocení tatínek. Anebo nadšení holčičky, kterou maminka učeše : “..vypadáš jako opravdová princezna..“. Mnohdy ani nedoceníme význam takových situací – děti se však učí reálně vnímat své tělesné výkony, vzhled i skrze výroky lidí kolem sebe. Identifikují se (nejen) prostřednictvím těla se svou psychosexuální rolí. Ačkoli bychom neměli zobecňovat, pro chlapce, zejména s nástupem do školy, stoupá význam vlastní tělesné zdatnosti, „dostačivosti“ v kolektivních hrách, při sportech. Pro holčičky stoupá na důležitosti i vnější vzhled – jaké mají šaty, jak jsou učesány, začínají si více uvědomovat své tělesné proporce. Péče o vzhled, zdobení a krášlení v přiměřené míře vždy patřilo k atributům ženské role. Důležité je, abychom jako rodiče cítili zdravou míru. Stejně jako děti nepotřebují být oblečeny podle poslední módy (ale zároveň především u dospívajících budeme respektovat jejich vkus a názor), není podstatné, aby podaly vždy nejlepší sportovní výkon.

Pro rodiče může být inspirací:

  • umožňujeme dětem dostatek různorodého pohybu a zkušeností
  • respektujeme tělesné signály a potřeby svých dětí (např. nenutíme dojídat vždy celé jídlo nebo umožníme dítěti dostatečný spánek)
  • podporujeme iniciativu dětí v pohybové oblasti v rámci bezpečnosti (příliš strachu děti brzdí a oslabuje)
  • respektujeme tělesné hranice dětí a pocit bezpečí ve svém těle (rozhodně nenutíme děti do tělesného kontaktu s dalšími osobami, byť příbuznými, pokud si to nepřejí apod.)
  • vnímáme limity dítěte, související s vývojovým obdobím i tělesným rozvojem („slyšíme“, když nám dítě říká, že má strach sklouznout se z vysoké klouzačky..)
  • věnujeme pozornost často se opakujícím tělesným obtížím dítěte, zvláště nemají-li jasný původ (opakující se bolesti hlavy, časté virózy…)
  • nezapomínáme na sebe a své tělesné potřeby, dítě se tak učí zcela přirozeně nápodobou (maminka teď potřebuje odpočívat, protože je unavená…)
  • děti potřebují dostatek pohybu, čím jsou mladší, tím více k rozvoji ostatních dovedností; čím jsou starší, tím více ke kompenzaci intelektového zatížení

Práce a poznávání s radostí a bez závislosti na vnějším ohodnocení

Ano, i tak mohou děti procházet procesem učení a osvojování nových dovedností a vědomostí. Řeč je o další oblasti, kde se postupně formuje sebevědomí dítěte – o oblasti výkonu a vzdělávání.

Mnohé děti zažívají už brzkém předškolním věku velký tlak na rozumový výkon, cítí přehnaná očekávání od jejich působení v zájmových kroužcích (a aktuálně je také složité nalézt pro dítě kroužek, který není výkonově zaměřen). To neodpovídá vývojovému stupni dítěte – v celém předškolním věku potřebuje hlavně „být“, prožívat samo sebe. Hodně energie spotřebuje pro svůj tělesný rozvoj, přemíra jiných aktivit jej zatěžuje.

S nástupem do školy se přirozeně zvyšují nároky na rozumový výkon a silnou vývojovou potřebou dětí v tomto věku je být přiměřeně úspěšný mezi vrstevníky. Dítě začíná být postupně vyhraněnější ve svých zálibách, ale neplatí to obecně. Někdy jako rodiče potřebujeme notnou dávku sebereflexe, abychom umožnili dítěti rozvíjet to, co jej právě baví a potlačili potřebu realizovat skrze ně svá nesplněná dětská přání. Je dobré také zvážit, kolik času zabere dojíždění do školy, zda funguje družina, jestli zde bude dítě navštěvovat kroužky nebo jej budeme (třeba spolu s dalšími sourozenci) vozit do jiných zájmových zařízení. Někdy je to skutečně manažerský počin, sladit práci rodičů a volný čas dětí. V uměleckých kroužcích je třeba počítat sezónně s vystoupeními i kratšími soustředěními, ve sportovních zase se zápasy a mimořádnými tréninky. Je nezbytné vše přizpůsobit vyspělosti dětí a vnímat, zda je to pro ně ještě radost…Pro děti je velmi náročné pracovat ve škole a ve svém volném čase být znovu hodnocen namísto uvolnění a odpočinku.

Možná vás napadá, co to znamená – učit dítě vyrůstat bez závislosti na vnějším ohodnocení. Pro děti je ale zcela přirozenou satisfakcí, že něco samy dovedou; objevování samo je motivací i odměnou zároveň. Jakmile se naučí vykonávat vše pro to, aby byly pochváleny nebo aby někoho nezklamaly, jejich pozornost se příliš odkloní od procesu tvoření k výsledku. To může být pro dospělé možná cesta snazší, ale děti ochuzuje o kontakt s vnitřní motivací („dělám to proto, že mě to baví, zajímá“), rozvoj samostatnosti, zodpovědnosti i postupné vnitřní nezávislosti. To neznamená, že nepotřebují zpětnou vazbu, ocenění, podporu. Zvláště malé děti si svůj sebeobraz korigují skrze výroky okolí k nim, o nich, o jejich výsledcích.

Co může být inspirací:

  • práce M.Montessori ve vztahu k rozvoji samostatného člověka; práce R.Steinera o vývojových etapách dětí a mnohých dalších pedagogů a vývojových psychologů
  • neporovnávat děti mezi sebou – ani sourozence ani kamarády
  • nabízet dětem různorodé aktivity, aby se samy mohlo rozhodovat, co je baví a inspiruje
  • vyjadřovat dětem podporu, i když výsledek není dle našich představ („vidím, že sis s tím dal hodně práce, až si odpočineš, můžeš to dokončit“ namísto „ty nikdy nic nedoděláš“)
  • při hodnocení se snažíme vyjádřit, co přesně se nám líbilo nebo naopak v čem konkrétně se má dítě zlepšit
  • mluvit s dětmi o tom, co děláme rádi, o své práci, zálibách, vzdělávání, radosti z vlastního růstu a poznávání
  • dávat dětem najevo, že si všímáme jeho rozvoje, pokroku, zájmu

Podporujeme děti v celostním rozvoji

Tohoto tématu se dotkneme jen okrajově, neznamená to však, že by byl méně hodnotný než předchozí, již zmíněné oblasti. Spíše je to oblast pro každou rodinu velmi specifická a souvisí s jejich orientací – nejen případnou náboženským nebo filozofickým vyznáním, ale vyznávanými životními hodnotami.

Principy, které by možná nejlépe vystihly tuto oblast: snaha o zachování otevřené budoucnosti, smyslu svého konání, duchovní rozvoj, zájem o estetické a etické hodnoty. To je hodně obecné a ve vztahu k dětem a jejich sebevědomí možná nejasné.

Pod duchovním rozvojem můžeme vnímat spíše možnost cítit a prakticky prožívat vyznávané hodnoty svých blízkých a postupně si je také zvnitřňovat. Jedná se o rozvoj přirozených hodnot morálních, estetického cítění, vztahu k přírodě, také tvořivosti a živým snům (ne planého snění, ale kreativní fantazie).

Děti jsou svým vlastním způsobem přirozeně duchovní, zajímá je svět kolem, přírodou jsou fascinovány a jejich vývoj je na rozvoji všech smyslů doslova závislý. Z toho si můžeme odvodit, jaký význam má pro ně bezprostřední kontakt s přírodou, živými tvory, krásnou hudbou, barvami i prostor pro volnou hru a tvořivou fantazii. Děti, které mají těchto podnětů dostatek, mají šanci vyrůst v dostatečně sebevědomé  dospělé osoby, které naplňují svůj individuální potenciál a jimž zároveň není lhostejný osud okolního světa.

Jak můžeme děti v této oblasti podpořit:

  • přirozeným způsobem seznamovat děti se svými životními postoji k různým životním oblastem, událostem; být ve výchově otevření
  • rozvíjet s dětmi komunikaci o nejrůznějších tématech, když projeví zájem nebo je k tomu vhodná příležitost
  • snažit se dětem poskytovat bohaté podněty kontaktem s přírodou, zvířaty i estetické prožitky
  • podporujeme jejich tvořivé myšlení, různé „vynálezy“ a „pokusy“
  • patří sem také třeba vyprávění pohádek a příběhů

Našli bychom ještě mnoho dalšího, co podporuje děti v jejich růstu a rozvoji zdravého sebevědomí. Vše, co v životě potkáváme nám může být zároveň velkou inspirací pro výchovu dětí. Velkou výzvou je pak pro nás odlišit, co je opravdu důležité…

Hodnocení: 
Zatím nehodnoceno

If you are looking for a detailed threshold guide, try these sites: www.wonderful-prague.com