Jw - hodnocení obsahu
Na první pohled to nemusí být zřejmé, nicméně i zdravě se rozvíjející sebevědomí dítěte usnadňuje ženě propojení role maminky s rolí profesní. Jak děti v procesu budování optimálního sebepojetí podpořit? Na to se postupně zaměříme v následujícím povídání.
Dětem předškolního věku vyplňuje hra takřka všechen jejich volný čas. Se vstupem do školy se však situace radikálně mění.
Dostat dítě do školy není nic jednoduchého. Pokud se vám to nepodaří, pak si na soukromých školkách či na chůvě výrazně připlatíte.
Období ve věku okolo tří let života dítěte je specifické tím, že pro většinu z našich mrňousků znamená novou sociální zkušenost. Nástup do školky, většinu dne být u opatrovnice, zájmové kroužky nebo jiná (nemaminkovská) činnost. Vy jako rodič se takových situací nemusíte stranit a ani bát. Určitá sociální zručnost ve vztahu k vrstevníkovi je pro vaše dítě dobrou výbavou do dalšího života a už nyní dokáže zúročit vše, co získalo z předcházejících, i když jen podobných setkání s jinými dětmi.
Končí vám mateřská dovolená a nemáte u sebe babičku v důchodu, která by vám vašeho „drobečka“ pohlídala? Chystáte se tedy vybrat vašemu dítěti mateřskou školku? Jak vybrat tu nejlepší? Poradíme vám, na co se při výběru zaměřit, kde hledat a na co se zeptat.
Jak se na vstup do školky připravit, aby vše proběhlo co nejlépe? A je vůbec možné se na něco takového připravit?
Mám-li jakožto starý pamětník uvažovat o domácích kořenech rané péče o děti, tak jak se jí dnes ve světě rozumí, dovolím si na začátku poněkud paradoxně odskočit do sousední ciziny.
Není pochyb o tom, že téma slaďování pracovního a rodinného života je jedním z nejžhavějších v současnosti. Objevuje se řada rad a kurzů, které učí know-how, jak slaďovat, jak si uspořádat čas, jak být asertivní.... Takzvaný „ďáblův advokát" zde může našeptávat otázku, co by se dělo, kdyby se skloubení práce a rodiny nezdařilo? Co by se mohlo stát? Co by to dobrého a zlého znamenalo pro mne a pro mou rodinu? To jsou důležité otázky pro každého, kdo o slaďování usiluje. V tomto případě však žádné know-how nepomůže, odpověď musí hledat každý sám a u sebe. Zkuste si odpovědět na některé otázky a tím se dobrat k jasnější představě o slaďování ve vaší jedinečné a neopakovatelné rodině.
V mediálních sporech o porozvodovou péči o dítě se velmi často objevuje jméno psycholožky Aleny Uváčikové, která vystupuje jako odborný poradce v celé řadě caus syndromu zavrženého otce. Vypracovali jsme MANUÁL PRO OTCE, jak se působení této nevěrohodné, a dokonce pravomocně odsouzené dámy bránit.
Přibývá dětské agresivity? Několik poznámek a postřehů k agresivitě a agresivnímu chování.
Poslouchal jsem onehdy v rozhlase pořad „Máta“, což znamená „máma + táta = máta“ a týká se to výchovy dětí a rodinného života. Tentokrát byla řeč o tom, jaké místo ve výchově má kontrola.
Máme se jako rodiče chovat podle toho, co považujeme za rozumné, nebo podle svých emocí? Myšlenky a city vypadají leckdy nesmiřitelně. To je však jen první pohled. Ve skutečnosti mohou rozum a cit na hledání vhodného řešení účinně spolupracovat.
Říká se, že děti, kterým babičky čtou pohádky, se samy naučí číst dříve než děti, kterým nikdo nečte a které se dívají jenom na televizi.
Pokud vám potomek na většinu otázek odpoví zamumláním "hmm" a "dobrý", musíte trochu zapracovat na rodinných komunikačních dovednostech. Prvním krokem je naučit se své dítě opravdu poslouchat. Naslouchání není tak snadné, jak by se mohlo na první pohled zdát. A pro mnoho rodičů je také dost pracné a tak trochu děsivé. Co když se dozvíte něco, co se vám nebude líbit? Nebo se ukáže, že má dítě pravdu a vy jste se zmýlili? Může se to stát, ale stojí to za to.
Dita Dlouhá vždycky chtěla být psycholožkou. Nejvíc ji zajímalo období těhotenství, porodu a po porodu. Během psaní ročníkové práce o tomto tématu sama otěhotněla. Když se stala maminkou, objevila princip Montessori vzdělávání. I díky tomu řekla Ne tradicí zatíženému vzdělávání dětí.
Mám poměrně milé a pohodové děti, přesto je u nás agrese na denním pořádku. Malé děti to tak prostě mají: jsou-li naštvané, ublížené, unavené nebo dotčené, promítají svou vnitřní nespokojenost do okolí: křičí, pláčou, útočí. A někdy se chovají ošklivě prostě proto, že se jim nepodařilo přilákat naši pozornost lepším způsobem.
Vlnobití na povrchu pomáhá hlubokým vodám zůstat v klidu. Mohu prožívat vztek a zůstat přitom vnitřně vyrovnaná. Jako bych byla oceánem emocí - na povrchu se strhne bouřka, ale hluboké vody zůstávají klidné. Krátká bouřka je očistná a děti ji dokonce občas vyžadují.
Zakazovat a trestat, nebo motivovat a chválit. Jak vychovávat děti? Ani psychologové a pedagogové se tak docela neshodnou. "Nabízejte jim možnosti, dělejte malé ústupky, radí mimo jiné na svých internetových stránkách americká psycholožka Aletha Solterová.
Pokud jde o výchovu jejich potomků, spoléhá pořád naprostá většina rodičů na fyzické tresty. Jak bolí výprask, ví podle průzkumu 86 procent českých dětí. I když odborníci upozorňují, že na děti mnohem víc platí domluva.
V úvahách o postupném oddělování dítěte od maminky nelze pominout dvě velmi významná a povětšinou bouřlivá období dětství. Jde o období vzdoru a o pubertu, tedy dobu dospívání. Jejich spojení, i když jsou tato životní údobí od sebe několik let vzdálená, má své opodstatnění. V obou případech jde o hledání svého místa ve světě.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- 1
- 2
- 3
- 4
- 5
- 6
- 7
- 8
- 9
- …
- následující ›
- poslední »