Má vaše dítě problémy v kolektivu? Můžete mu pomoci!
Když si tak promítnu denní rutinu na dětském hřišti, vidím zde velmi široké spektrum dětských individualit. Už v batolecím věku lze u dětí rozpoznat, jestli jsou takzvaně do světa či si raději v koutku hledí svého. Také nejsou žádnou výjimkou provokatéři a hrubiáni, kteří se starají o klasicky hlučnou zvukovou kulisu a sem tam smetou nějaké to tiché dítko s sebou.
Pro maminky posedávající a postávající kolem je největší slast, když si jejich ratolesti hrají, nepláčou a ony si můžou na chvíli orazit. To ale vyžaduje, aby se dítě nechalo vtáhnout do hry aspoň na chvíli. Jenže co když toho prostě není schopné? Můj syn měl dlouhé období, zhruba mezi 20. a 30. měsícem, kdy jsem ho mezi stejně staré děti nemohla za žádnou cenu dostat.
Tíhl zásadně ke starším kamarádům, kteří ho mohli něco naučit a vlastně mu i pomáhat. Také miloval malá miminka. Něžně je hladil a pusinkoval, chtěl vozit kočárek. Jenže jakmile přišel mezi vrstevníky, nastal boj a cítil se ohrožený. Když se k němu na hřišti začalo nějaké takové dítko přibližovat, propadal panice, rychle si sbíral své hračky. Měl děs v očích a vydával takové zvuky, že by si nezaujatý pozorovatel mohl myslet, že se blíží přinejmenším Godzilla!
Když konečně přestal prchat, naopak útočil a to hlavně na holčičky. A jelikož je můj synek obdařen docela velkou silou, musím přiznat, že jeho počínání skončilo vždy dobře jen malým zázrakem. Na oslavy narozenin už nás ani nikdo nezval, protože všichni věděli, co je Eda zač. Byla jsem šíleně vyčerpaná a bála se ho kamkoliv brát. Ale dítě od jistého věku kolektiv prostě potřebuje… Rozhodla jsem se tedy nezahálet a malému nastaly zásadní změny.
Na radu psycholožky jsem našla školičku, kam se dají umístit děti ještě před 3. rokem. Dítě, které se nechová standardně v kolektivu, potřebuje stálou partu, kterou bude vídat pravidelně za daných pravidel. To, že chodí na hřiště, kde je pokaždé někdo jiný a všichni si dělají, co chtějí, není to pravé ořechové. Stačilo pár hodin párkrát týdně a i můj zatvrzelý syn povolil. Věděl, že na něj v herně bude čekat Tomášek v červené mikině a bude si s ním moct posílat auta. Navíc dobře vycítil autoritu paní učitelky, na kterou své triky jen tak nezkusí. A je po problému!