Kariéra, nebo dítě? Můžete mít obojí!

Téma:
Myslíte si, že skloubit rodinu, výchovu dětí a kariéru zkrátka není možné? Omyl, možné to je, jen si musíte uvědomit, že budete potřebovat podporu svého partnera. Na takové rozhodnutí totiž nejste sama a měla byste se naučit využívat jeho pomoc. Poradíme vám jak, i když máte pocit, že žádnou podporu z jeho strany necítíte.

Dřív nebo později je před tohle rozhodnutí postavena každá žena. Pokud máte právě v postýlce čerstvě narozené miminko, je jasné, že spíš myslíte na pleny a na to, jak zvládnout techniku kojení, než na profesní postup, ale měla byste se připravit, že časem budete stát před rozhodnutím, zda se budete plně věnovat své dřívější profesi, nebo se vrhnete na nový obor a do všech dotazníků si začnete do rubriky zaměstnání psát „profesionální matku“.

Než se rozhodnete ukvapeně, zkuste se zamyslet nad našimi životem osvědčenými tipy a triky. Pokud vám vaše rozhodnutí usnadní, bude to jenom dobře. A až budete mít pod pracovním stolem schované spokojené a šťastné dítě, dejte nám vědět. Třeba se ozvěte z úspěšně odřízené prezentace marketingových výsledků... A navíc, pokud se vám tohle podaří, budete sama spokojená natolik, že vaši pohodu a klídek (vykoupený sice několika bezesnými nocemi a hádkami s tchyní, proč že Matýska bez vašeho svolení krmí párkem s bramborovou kaší) ocení nejen vaše mimino, ale i manžel. Bude vás milovat pro vaši schopnost dokonale řídit domácnost, vlastní firmu a především svůj život. A pokud je jen trochu normální, v rámci obdivu k vašim téměř nadpozemským schopnostem zapomene na to, že teplou domácí večeři jedl naposledy… kdy vlastně?

Sekaná od řezníka

Začít bych možná měla u sebe. Mám dvě děti. Malé miminko a starší dceru Andulku, které jsou dva a půl roku. Když jsem odcházela na mateřskou s tou první, slibovala jsem vedení i sobě, že nejpozději po šestinedělí jsem zpátky. Omyl, v porodnici se mi nějak pohnuly hormony tím mateřským směrem a prvního půl roku jsem nebyla schopna Aničku opustit ani proto, abych si skočila do večerky na roh pro pár čerstvých rohlíků. Ale jakmile se mi hormony vrátily tam, kam patří, požádala jsem manžela o pomoc a spřátelené redakce o práci. Je pravda, že moje rozhodnutí bylo snazší tím, že mohu pracovat víceméně z domova a nemusím řešit pracovní dobu od nevidím do nevidím.

Problém jsem tušila v osobě manžela. Nějak si totiž za půl roku zvykl, že má „vymazlené“ večeře, že se jeho žena realizuje přípravou menu o několika chodech. A byla jsem příjemně překvapená, že to po mně vlastně ani nechtěl. Když jsem mu totiž nadhodila svou vizi, docela rychle souhlasil. Pídila jsem se po důvodu a byl poměrně prozaický. Vysvětlil mi: „Jsi chytrá ženská a já jsem poslední dobou docela vyřízený z toho, jak mě posíláš do koupelny, abych si umyl packy, voláš na mě, že mi zvoní haló, a když náhodou nejdu ke stolu na první zavolání, jsi naštvaná, že mi vystydne papání…“

Co dodat? Vážně mi nedošlo, že se za dobu života s malým dítětem můj slovník změnil tak, že jsem opravdu na dospělého chlapa mluvila jako na mimino nebo nesvéprávného tvora, který není sám schopný dojít si ani na toaletu.

Takže jsem začala zase pracovat. Sice to byla zpočátku dřina, protože k počítači jsem se dostala jen večer, když dcera usnula, ale cítila jsem se mnohem líp. Zase taková dospělá, takže jsem si ráda omluvila i kruhy pod očima, které mě začaly zdobit. A manžel? Nařídil mi, že každý čtvrtek chce k večeři párky, že to je tradice z dětství, kterou by rád předal své dceři, a že sice umím výbornou sekanou, ale ještě lepší dělá náš dvorní vysočanský řezník, takže kdybych mu ji občas donesla, byl by na vrcholu kulinářského blaha.

Taky jsem zjistila, že ví, jak se složí a rozloží žehlicí prkno, a že mu to u něj docela sluší nebo že dokáže skvěle zabavit dceru a já mám čas na práci nejen v noci, ale občas i o víkendech. Já jsem si uvědomila, že vypulírovaná domácnost mě šťastnou nedělá a teď, když mám doma měsíční miminko, uvědomuju si mnohem víc, jak moc pro mě pomoc manžela znamená. Kdyby teď neuspal malou Barborku a nepekl mi s Andulkou vanilkové rohlíčky z plastelíny, tenhle článek byste asi nečetla…

Výkonná manažerka

Moje kamarádka Jarka (33) má podobnou zkušenost. „Mám doma výborného chlapa, který si může práci rozdělit tak, že dva dny v týdnu programuje doma. V tom máme obrovskou výhodu proti těm, kdo musí do roboty denně. Přitom dneska je to nesmysl, většina kancelářských prací se dá přece dělat z domova,“ kroutí hlavou při svém vyprávění.

„Po porodu druhého syna jsem dostala nabídku od své banky, jestli bych dál nechtěla řídit jejich personální oddělení. Docela dlouho jsem váhala, ale pak to byl manžel, kdo mi moje rozhodnutí usnadnil.

Vysvětlil mi, že dva dny v týdnu bude s klukama doma on, jeden den pohlídá babička a já můžu práci na půl úvazku klidně přijmout. Tak jsem to vzala a nelituju. Práci zvládám v klidu, nemám pocit, že by kluci nějak strádali, a hlavně – nezblbla jsem z mateřské úplně. Což by se mi po šesti letech sezení doma určitě stalo. Takové zoufalé matky občas potkávám u nás na hřišti, kam chodím větrat kluky. Navíc jsem si nedávno přečetla, že by zaměstnavatelé měli při výběru zaměstnanců dávat přednost několikanásobným matkám, protože jsou to právě ony, kdo dokáže řídit nejen domácnost, ale i svůj profesní život – takže snáz uspějí jako výkonné manažerky. Třeba proto, že se umí správně rozhodnout během několika desítek sekund.

Takže já se tím moudrem docela řídím a za dobu, co dělám v lidských zdrojích, jsem si ověřila, že maminky malých dětí jsou mnohem spolehlivějšími zaměstnanci než mladí, vyfešákovaní muži, kteří se rozhodli vybudovat si rychlou kariéru. Takže je to možná diskriminace, ale dávám maminkám přednost. A pokud mají schopnosti, které na danou pozici požaduji, mají do našeho ústavu dveře otevřené.“

Smutná story

Jiným příkladem je známá z dětského hřiště Martina (34), která těsně před porodem absolvovala MBA, řídila oddělení v kosmetické firmě a věděla, že do půl roku chce být zpět v práci. Dokonce si už před porodem zjišťovala, jaké chůvy by byly přijatelné pro ni i pro jejího syna. Najednou ale obrátila, a když se občas sejdeme, tvrdí, že nejšťastnější je doma a že by snem a životní náplní každé ženy mělo být to, aby poskytla zázemí svému partnerovi.

„Uvažovala jsem špatně,“ svěřila se mi nedávno, „chlap je přece ten, kdo vydělává, a žena by měla přijmout roli, jakou jí život předepsal. Nikdy nebudu vydělávat tolik jako Milan, takže jsem se rozhodla, že nebudu zanedbávat dítě tím, že bych ho odkládala k profesionálním chůvám. Navíc moje práce nikdy za moc nestála…“

Klesla mi čelist. Tohle jsem tedy opravdu nečekala. Pokud jsem někoho považovala za kariéristku, byla to právě Martina. Pídila jsem se opatrně po tom, kdy nastala taková změna. A nakonec jsem to po pár sklenkách vína zjistila: „Milan se strašně rozčílil, když jsem mu řekla, že se chci vrátit do práce a že jsem už i dostala nějaké další nabídky. Vysvětlil mi, trochu i ručně, že bych měla sedět doma a být vděčná za to, co on přinese domů. Že si nikdy nechtěl vzít babu, která nebude udržovat rodinný krb a místo toho bude utíkat za chlapy do práce. Protože co jiného ženská v práci hledá, když kariéru dělají muži. Svádí své šéfy.“

Nestíhala jsem se divit. Ona, ambiciózní a rozumná třicátnice, která donedávna přesně věděla, co od života chce a kam budou její další roky směřovat, si nechala doslova a do písmene vymýt mozek od muže, který nesnesl pomyšlení, že by ho jeho partnerka mohla třeba profesně přerůst. Nebo třeba dokázat, že zvládá jak rodinu, tak kariéru.

Vůbec jsem netušila, co jí poradit. Jen mi bylo hrozně smutno, protože jsem si uvědomila, že i chytrá a vzdělaná žena může snadno podlehnout klamu, že umí jen uvařit kaši a přečíst pohádku před spaním – jenom proto, aby svému partnerovi polechtala ego. Jak snadno musí takovému klamu podlehnout ženy méně vzdělané a víc odtržené od skutečného života…

Kariéra ženy závisí na muži

To tedy netvrdím já, ale poradce pro mezilidské vztahy PhDr. Milan Šmíd. „Jakmile žena nemá ve svém partnerovi oporu, je opravdu vržena kamsi do středověku a její rozhodování se musí ubírat podle priorit. A je jasné, že žádná matka nenechá své děti napospas hladu a špíně jen proto, aby se mohla realizovat v práci. Takže pokud nemá podporu od svého partnera, pokud nevydělává tolik, aby mohla platit nemalé peníze paní na hlídání, je jasné, že jí nezbývá nic jiného než sklonit hlavu a být s dětmi doma minimálně do té doby, než je přijmou do školky. A ani potom se nedá mluvit o příliš úspěšné kariéře, protože i tak se bude snažit z práce utéci co nejdřív, aby prcky ve školce vyzvedla, aby stihla oběhnout všechna očkování a aby zvládla uvařit nějakou večeři, než pošle děti do postele. A je fakt, že mužů, kteří za to, že pravidelně donesou výplatu, očekávají doma plný servis, je v české společnosti pořád většina. Ti přijdou domů, praští sebou na gauč a očekávají večeři až pod nos, jako by jejich děti ani nebyly jejich. A jako by oni byli králi tvorstva, jejichž partnerka by jim měla být vděčná i za tu trochu pozornosti, kterou jí milostivě udělí. Je jasné, že za takové konstelace se do práce odchází těžko.

A to se ještě nebavíme o tom, že podle statistik více než dvě třetiny dětí vyrůstají bez jednoho z rodičů z důvodu obecně vysoké české rozvodovosti. Matka samoživitelka nebo otec samoživitel se pak mají co ohánět, aby zabezpečili základní potřeby dětí, a na luxusního koníčka v podobě kariéry jim pak opravdu čas nezbývá. Tím jsem práci matky nebo otce na mateřské nechtěl nijak snížit, ale pokud jsou na rozhodování o ní dva, luxus a koníček to opravdu je. Každopádně je vše o dohodě a diskusi mezi dvěma dospělými partnery, do které by děti neměly být zatahovány jako rukojmí. Třeba tak, že vypečený tatínek bude malého Pepíčka hladit po hlavičce a tvrdit mu, že maminka chce do práce jen proto, že už ho nemá ráda.“

Napůl doma, napůl v práci

Tak tohle je řešení, které by vám určitě usnadnilo život a pomohlo výborně skloubit péči o rodinu s profesním růstem. Jenže je smutné, že právě toto řešení, které by ve finále bylo přínosem pro všechny strany, čeští zaměstnavatelé příliš nepreferují. Přitom ve Francii nebo Nizozemsku si tento model chválí snad úplně všichni – nejen matky, které získávají možnost věnovat se rodině, ale i odvádět práci a být za ni přijatelně ohodnocené. Teď se totiž dostáváme k poslednímu, neméně důležitému bodu. Opravdu si myslíte, že 7657 Kč měsíčně je dostatečnou odměnou za vaši práci v domácnosti? Opravdu si naši politici a zákonodárci myslí, že se z této částky dá uživit rodina?

Také pokud hledáte práci z finančních důvodů, protože opravdu musíte mít z čeho splácet hypotéku a ráda byste svým dětem koupila boty jinde než na vietnamské tržnici, musíte se obrnit a připravit se na odmítání ze strany zaměstnavatelů, protože s malým děckem nejste perspektivní. Ale buďte v pohodě – kdybyste byla svobodná nebo krátce vdaná, v rámci tradic českých manažerů byste zase byla svým budoucím šéfem pravděpodobně podezřívána, že se brzo vdáte či otěhotníte, takže jste rovněž neperspektivní.

Navíc podle poslední sociologické studie byste měla za práci jen v domácnosti požadovat téměř třicet tisíc korun měsíčně. Bohužel se obávám, že téhle částky se nedočkají ani moje dcery, až budou chtít zakládat rodinu…

Na druhou stranu jsou i zaměstnavatelé, kteří vás nechají pracovat částečně z domova, kteří budou vděčni, že na vás mohou přenést práci, již klidně zvládnete mimo kancelář. Zkuste pro firmy dělat účetnictví, udělejte si kurs vizážistiky, naučte se jazyky a začněte překládat. Investice do vzdělání se rozhodně vyplatí a vy budete moci nabídnout víc než konkurence. Vyberte si obor, který by vás zajímal, a jděte si tvrdě za svým. Pokud budete mít v zádech podporujícího a milujícího partnera, uvidíte, že všechno půjde téměř samo.

Držíme vám palce, aby váš partner pochopil, že podporu, kterou mu dáváte najevo prakticky pořád, třeba i vyžehlenými košilemi, by mohl nějak vrátit. Třeba tím, že až začnete chodit na jazykové kurzy, přípravné lekce účetnictví nebo aerobik (abyste ho časem mohla předcvičovat), vezme vaše děti a vydá se s nimi do bazénu, do zoo nebo do kina, abyste měla čas opravdu jen sama na sebe.

Pohled muže

Na hřiště s námi taky chodí tatínek, který zůstal na mateřské a po večerech, když se jeho žena vrátí z práce, rozjíždí s kamarády malou firmu. Marek (36) považuje svou roli za naprosto samozřejmou. „Moje žena vydělávala v dané době víc, takže i to byl jeden z důvodů, proč jsme se dohodli, že na mateřské zůstanu já. A musím říct, že si to strašně užívám. Vlastně jsem rád, že ona si kariérní výpadek dovolit nemohla. Je pravda, že to má s námi s Marečkem asi těžší, protože já se celý den starám jenom o něj a ona, když přijde domů, tak vaří, pere, uklízí, obhospodařuje celou domácnost. Stíhá to, co normální ženská během celého dne. Ale ona se přitom usmívá, i když má určitě starostí až nad hlavu. Vybral jsem si rozhodně správně,“ usmívá se.

Tatínkové na mateřské jsou pořád ještě raritou – tedy nejen v české společnosti. Proto je fakt, že si svého tatínka na hřišti pečlivě oprašujeme, snažíme se mu předávat mateřské rady, jak by měl co dělat, a i když si to nakonec stejně dělá po svém, jeho dítě patří bezesporu k těm šťastnějším v kolektivu…

Chcete zvládnout rodinu i kariéru? Zkuste naše tipy!

  1. Pořiďte si paní na úklid. Je téměř neviditelná, nepříliš drahá a váš netolerantní partner nebude mít pocit, že kvůli kariéře zanedbáváte domácnost.
  2. Polotovary nejsou nadávka. Projděte si jejich složení, naučte se servírovat biokvalitu a nakonec vy i vaše děti budete jíst zdravěji, než kdybyste celý den vyvářela.
  3. Pravidlo pro nestíhající: fast food jednou měsíčně nikdy nikoho nezabil.
  4. Byteček jako klícka patří do fantasy literatury. Dnes frčí organizovaný chaos, díky němuž je znát, že se v prostoru žije. Sterilita je passé.
  5. Děti patří k babičkám. Aspoň občas. Nebojte se. Pokud máte výhrady k nasliněným kapesníkům, kterými naše tchyně a matky otírají naše děti, stejně jako to dělaly nám, klidně jim to řekněte. A pod stromeček nadělte vlhké ubrousky.
  6. Nechte tatínka, aby občas svým potomkům připravil svačinu na druhý den do školky. Vy můžete dodělat prezentaci, kterou po vás ráno bude chtít šéf.
  7. Organizujte si čas tak, aby vám to vyhovovalo. Pokud jedete na směny doma, v práci a ve společnosti, zaručeně se zhroutíte. Nemusíte být výkonnější než Stepfordské paničky. Na rozdíl od nich jste totiž z masa a kostí.
  8. Než se vdáte a pořídíte si dítě, otestujte si svého partnera. Je podobný vašemu tchánovi, který z gauče diriguje celou rodinu? Pokud tatík neumí ani uvařit vodu na čaj, věřte, že časem bude takový i váš muž. A takový vám s vaší seberealizací asi moc nepomůže. Nemyslíte, že na vás někde třeba čeká tolerantnější partner, který bude mít pochopení pro vaše ambice a sny? Rozhlédněte se. A hodně štěstí. S novým výchozím bodem totiž budete mít mnohem snazší cestu ke štěstí.

 

Hodnocení: 
1
Průměr: 1 (1 vote)

If you are looking for a detailed threshold guide, try these sites: www.wonderful-prague.com