Čtyři chyby, kterými rodiče ničí správný pohybový vývoj dítěte

Pohybové ústrojí a motorika dítěte se nejvíce vyvíjí do jednoho až jednoho a půl roku života dítěte. Z ležícího miminka, které ani neudrží hlavičku, se postupně stává lezoucí, sedící a posléze i stojící a chodící dítě, které poznává svět kolem sebe.

"A právě v tomto období dělají rodiče největší chyby, pokud jde o pohybový vývoj dětí," upozorňuje Michaela Tomanová, primářka Rehabilitačního ústavu v Brandýsu nad Orlicí.

Jakých nejčastějších chyb se rodiče na svých potomcích dopouštějí?

Omezování pohybu

Pohybový vývoj dítěte je v prvním roce úzce spojen s vývojem nervové i svalové soustavy. Určité pohybové programy jsou lidem dány již při narození a postupem času se vyvíjejí a zdokonalují. Pro správný a přirozený pohybový vývoj je ovšem důležité neomezovat děti v pohybu.

"Pro rodiče je mnohokrát pohodlnější a z jejich pohledu bezpečnější upoutat dítě do sedačky, kočárku či chodítka. Přirozený vývoj tím ale spíše zpomalují a ovlivňují špatným směrem," varuje lékařka Tomanová.

Jak to dělat správně: Velmi výhodné je naopak děti nechat volně ležet třeba přímo na podlaze, na hrací dece nebo na koberci, kde nehrozí pád. Zároveň zde mají pevnou oporu a mohou se volně pohybovat a zkoušet, co všechno jejich tělo dokáže.

Pasivní sezení

Velký problém z hlediska přetížení zádových svalů může být pasivní sed. Dochází k němu ve chvíli, kdy dítě ještě není schopné se posadit samo a vy mu do sedu pomůžete. Třeba tím, že ho podložíte například polštářkem a necháte ho tak dlouho sedět.

Důsledkem je přetěžování zádových svalů, které nejsou na tuto zátěž připravené a trénované, což pak následně vede ke špatnému pohybovému vývoji.

Jak to dělat správně: Důležité je, abyste nechali dítě dělat jen to, co samo zvládne. Pokud se do sedu nedostane samo přirozenou cestou přes bok, neposazujte ho. Teprve až bude jeho pohybový a centrální nervový systém připravený, bude i dítě připravené se posadit samo.

Chůze za ruce

Když už dítě samo vstává a pokouší se o první krůčky, potřebuje oporu a dopomoc, aby nabralo jistotu. Ze začátku ho tedy můžete jemně přidržovat.

"Pokud ale dlouhodobě dítě držíte za ručičky, zvykne si na oporu a nebude nucené samo udržovat správnou rovnováhu. Tím se celý vývoj chůze zpomalí. Při nešetrné dopomoci prováděné silou se navíc mohou poškodit ramenní vazy či kloubní pouzdra, které jsou v dětském věku ještě nestabilní a volné," varuje primářka Michaela Tomanová.

Jak to dělat správně: Nechte všemu volný průběh. Dítěti pomáhejte vždy opatrně, jemně a jen na co nejkratší dobu, než samo získá jistotu. Pro pohybový vývoj je důležitá především fáze lezení, a čím déle bude tato fáze trvat, tím lépe.

"Až bude dítě připravené, začne se samo stavět třeba s oporou o křeslo či sedačku. Rozhodně mu nepořizujte žádná chodítka či jiné pomůcky, protože ty nepodporují správný nácvik pohybových stereotypů," upozorňuje lékařka.

Chyby v předškolním věku

Mezi třetím a šestým rokem děti rychle rostou a také se dále vyvíjí jejich motorika, jako je držení rovnováhy, stoj na jedné noze nebo skákání. Mnoho předškoláků i školáků je ale pohybově méně zdatných.

Pokud se v tomto období správně nenacvičuje koordinace a stabilita, což je spojené s dobrým vývojem centrální nervové soustavy a pohybového systému, mohou být děti například častěji zraněné.

Chybou je i to, když rodiče přetěžují své děti a zvolí pro ně již od raného věku jednostranný sport. U těchto dětí se mohou v pozdějším věku objevit potíže s pohybovým aparátem.

Jak to dělat správně: Již v předškolním věku doporučuje primářka Tomanová zvolit pro dítě vhodnou pohybovou aktivitu, která umožní dále rozvíjet pohybové schopnosti dítěte, zlepšovat jeho koordinaci a upevňovat jistotu v pohybu.

Ideální je vyzkoušet různé sporty - jízdu na kole, plavání, běh, fotbal, gymnastická cvičení, ale třeba také jógu.

"Dítě získá potřebné dovednosti, upevní správné pohybové stereotypy, bude obratnější a méně náchylné k úrazům, zraněním i deformitám pohybového systému," dodala Michaela Tomanová.