Rodiče a jejich děti

Číst dětem pohádky nebo různé jiné dětské knížky, příběhy či leporela je bezpochyby velice prospěšné a i když to většina z nás dospělých ví, ne vždy je k tomu čas a prostor. Čtení knížek našim ratolestem často nahradí sledování televize nebo jednoduše si nenajdeme čas, protože je potřeba ještě uklidit, vyprat, navařit večeři a připravit se do práce na následující den.

Rozhovor s psycholožkou Alenou Vávrovou. Všichni si přejeme, aby naše děti vyrůstaly v harmonickém prostředí, které jim svědčí. O tom, jak takové optimální podmínky pro vývoj dítěte vypadají a co je může „nabourat“, i jaké výchovné přístupy se osvědčují, jsme mluvili s psycholožkou Alenou Vávrovou.

Každé dítě je individualita a to platí o všech dětech, tedy i těch, které dosahují v určité kognitivní (poznávací) oblasti nadprůměrné schopnosti. Přesto se ukazuje, že rozumově nadané děti mohou mít jisté společné projevy chování, které souvisí s jejich rozvinutými rozumovými schopnostmi. Ne všechny nadané děti však poznáme podle níže jmenovaných charakteristik. Je řada nadprůměrně nadaných dětí, jejichž schopnosti nejsou rovnoměrně rozloženy či rozvinuty, a tomu odpovídají i jejich typické projevy chování, které také nesou nádech určité nerovnoměrnosti a kolísavosti. Jsou však i nadané děti, které je téměř nemožné identifikovat pouze na základě pozorovatelného chování (např. děti s poruchou učení, děti s poruchou chování, děti školsky neprospívající a další), protože jejich skutečné schopnosti bývají maskovány a kompenzovány zmíněným více či méně závažným handicapem. Zejména v těchto případech je nutná cílená psychologická diagnostika a školní opatření, aby se tak umožnila odpovídající náprava handicapu a optimální rozvoj schopností.

Do denního režimu mateřských škol neodmyslitelně patří polední odpočinek. Děti, které nejdou "po o" domů, se převléknou do pyžamek a hajdy na lehátko.

Antropologická úvaha o výchově a vzdělávání musí vycházet z nehotovosti člověka, z toho, že není pro žádný způsob života v žádném prostředí specificky vybaven či přizpůsoben.[Arnold Gehlen mluví o Mangelwesen, "nedostatkové bytosti" (Der Mensch. Wiesbaden 1997).] Své prostředí si musí hledat sám a sám si s ním také nějak poradit: příroda mu žádné neurčila a vybavila ho právě jen k tomu, aby si je nacházel, popřípadě přizpůsoboval a tvořil. To ale nemůže být všechno. Kdyby se člověk měl nejdřív sám v sobě a pak ve svém okolí vyznat úplně sám, kdyby měl každý lidský život začínat úplně od začátku a na zelené louce, nikdo z nás by tu dnes nebyl. Ostatně ani úkol, hledat a vynalézat si svůj způsob obživy, není uložen člověku jako jednotlivci. V každé lidské skupině, chce-li přežít, se sice tu a tam musí najít někdo, kdo si s jejími nesnázemi dokáže poradit nějak jinak a nově, ale velká většina lidí řeší tento problém nesrovnatelně jednodušším a účinnějším způsobem: žije tak, jak to odkoukala od rodičů nebo vrstevníků. Ostatně ani biologický vývoj neprobíhá v přírodě pokaždé znovu od začátku, nýbrž opatrně a pečlivě navazuje na to, co je už k dispozici – a tedy se více méně osvědčilo.

"Největší změna v životě je první dítě, pak už prostě jen přibývají další," směje se vodácký olympijský vítěz z roku 1992, dříve proslulý pivními rebeliemi či prodejem medailí, dnes lékař a otec tří synů a tří dcer v rozhovoru pro Víkend MF DNES.

Jsou pořád ještě děti, které musí rodiče „od knížky honit“. Objektivně ale musím přiznat, že obecný nářek nad úpadkem čtenářství a nad převahou laciné televizní podívané znatelně převládá.