Jak zvládnout první nápor kultury

Také vás znervózňuje, že sousedův stejně starý potomek již zůstává celou noc suchý, a přes den si dokonce "řekne", zatímco vaše robátko - k velké nelibosti především obou babiček - spokojeně využívá plenkových kalhotek?

Existují tři základní fyziologické funkce, které s dítětem vyspívají a vyzrávají - a někdy nadělají rodičům dost starostí. Je to přijímání potravy, spánek a vyměšování. Všechny tyto děje jsou nadmíru důležité, proto také si je moudrá Matka Příroda pojistila v psychice těch, kdo se o dítě starají.

Jak je to s nočníčkem

Mít dítě, kterému chutná - to je radost. Je to svědectví, že dítě je zdravé a silné a my - rodiče, ochránci a vychovatelé - jsme úspěšní. Mít dítě, které spí jako dudek, to je pohoda!

S vyměšováním, nočníčkem a všemi potřebami, které s tím souvisejí, je to trochu jinak. Dítě se tomu daleko více musí učit a náš vychovatelský pocit úspěšnosti závisí na tom, jak dobře a rychle se naučí tuto fyziologickou funkci ovládat a řídit.

Ke kultuře lidského rodu, jíž se povznesl nad prostou úroveň živočišnou, patří konat svou potřebu tak, aby bylo ce nejméně nepořádku, nečistoty a zápachu. Budiž řečeno, že ještě do poloviny minulého století bylo v tomto směru i civilizované lidstvo daleko odolnější a "snášenlivější", a že splachovací záchody jsou sice vynálezem prastarým, leč obecně rozšířeným teprve v našem století.

A mnohé tzv. přírodní národy nám dosud dávají na vědomí, jak tomu bývalo u našich předků ještě před pár staletími. Slavný americký psycholog Erich Erikson ve své studii neméně slavného kmene Siouxů uvádí, že tam děti do dvou let chodí v krátkých košilkách a v chatrčích, jejichž podlahu tvoří udusaná hlína, dělají svou potřebu kdykoliv a kdekoliv. Několikrát za den se to vymete a je to v pořádku. Jakmile však dítě dosáhne dvou let, všechno se změní. Je podrobeno velmi důslednému nácviku ovládání svěračů, svou potřebu musí konat venku na určeném místě - a ve velice krátké době tento kulturní nápor zvládne dokonale. A něco jako noční pomočování neboli enuréza je tam podle Eriksonova svědectví věc takřka neznámá.

Tento příklad z indiánské kultury se nám může zdát primitivní - přesto si z toho můžeme vzít poučení i my v dnešní hypercivilizované společnosti.

Jestliže se má malé dítě naučit chodit na nočníček, musí být splněno několik základních podmínek. Předně - takové učení musí přijít v pravý čas, tedy ani příliš brzy, ani příliš pozdě, nýbrž právě tehdy, když je nervový systém dítěte dostatečně zralý a jeho vývoj intelektový dostatečně pokročilý, aby rozumělo, co se po něm vlastně chce.

Badatelé, kteří sledují nervové a intelektové vyspívání dítě, docházejí k závěru, že nejvhodnější doba k učení na hrníček je zpravidla někde mezi rokem a patnácti měsíci jeho věku.

Dovedu si představit, že mnohým rodičům se to bude zdát pozdě, a že se mnohé babičky zhrozí, protože samy začínaly s tímto nácvikem u svých dětí třeba hned po půl roce. Houževnatě se totiž udržuje představa, že vhodná doba je, když dítě dovede pevně sedět - jakoby se svěrače konečníku a močového měchýře řídily zákonitostmi pohybového vývoje. Bohužel či bohudík, řídí se svou vlastní zákonitostí. Se sezením to má co dělat jen v tom, že je to pohodlnější než v jiné poloze...

Je pravda, že v některých případech se onen časný návyk maminkám a babičkám povede, a že se tím před sousedy a příbuznými náležitě "vytáhnou". Jenomže z těchto jednotlivých případů nelze dělat pravidlo. Zkušenost totiž ukazuje, že tam, kde se to v tak časném věku nepovede - a nepovede se to opravdu hodně často - bývá cesta ke správnému návyku nadlouho ztížena. Předčasné učení může totiž nadělat víc škody než užitku - a o učení na hrníček to platí dvojnásob. Noční pomočování přetrvávávající hluboko do předškolního věku (narozdíl od malých Siouxů) tu má často svůj původ.

Kolem patnácti měsíců je kapacita močového měchýře dítěte obvykle už taková, že pojme větší množství moči. Ovládání měchýře je tak vyspělé, že dítě vydrží suché třeba i několik hodin. A co je nejdůležitější, dítě si samo plnost močového měchýře i konečníku uvědomuje dříve, než dojde k samovolnému uvolnění, takže má dost času dát svoji naléhavou potřebu najevo.

Navíc je to doba, kdy se rádo učí všem možným hříčkám a chápe, co od něj požadujeme. Připomeňme si prosím, jak rády si děti v tomto věku hrají "na podávání" s míčem (já kutálím tobě - ty mě), jak rády napodobují naše nejrůznější projevy. Je tedy jen třeba dítě "ohlídat" a dát je vyčurat nebo vykakat, když uvědoměle říká své "e-e", nebo dává jiné navyklé znamení. Anebo je alespoň vysazovat v intervalech, kdy se dá rozumně očekávat, že by se mu mohlo "chtít".

Musíme však zachovat několik důležitých zásad učení. Situace má být pro dítě srozumitelná a posazení na nočníček mu má být příjemné. Rozhodně tedy neposazujeme dítě na hrníček v rozčilení nebo za trest, že se mu nepovedlo přihlásit se včas. Je dobře, aby se vše pokud možno důsledně opakovalo. Dítě vysazuej nejvíce jeden a týž člen domácnosti, hrníček je stále stejný a na stejném místě, není příliš studený a rozhodně není vratký. A to nejpodstatnější - když dítě do hrníčku udělá to, co mělo, výrazně je za to pochválíme!

Hodnocení: 
Zatím nehodnoceno

If you are looking for a detailed threshold guide, try these sites: www.wonderful-prague.com