Adaptace dětí na předškolní zařízení

Zralost dítěte pro pobyt v kolektivním zařízení

V našich podmínkách je nejobvyklejší odchod dětí do mateřské školy kolem 3. roku života. Sociální politika sice nabízí ženám možnost čerpání i 2-leté varianty rodičovské dovolené, ale realita to mnohým „zájemcům“ nedovoluje využít. Jedním z důvodů je nedostatek volných míst v předškolních zařízeních, především pro děti mladší 3 let. Z pohledu trhu práce je pro ženu nevýhodné zůstat několik let zcela bez kontaktu s ním nebo bez dalšího kontinuálního vzdělávání (zvyšování profesní kvalifikace studiem apod.).

Z psychologického hlediska se obvykle hovoří o vývojové zralosti dětí pro pobyt v kolektivním zařízení právě až kolem 3. roku. Individuální platnost je pochopitelná, vývoj dětí nelze „nalinkovat“, některé zvládnout prožít část dne v kolektivu dětí ve 2,5 letech bez obtíží, jiné mohou výraznější adaptační potíže vykazovat i ve 4 letech. Mezi druhým a třetím rokem řada dětí intenzivně prožívá tzv. období vzdoru, související s vývojem vlastního „já“, sebeprosazením. Prosazování vlastní vůle, tak typické pro toto věkové období často komplikuje v mnoha ohledech denní docházku do dětského kolektivu. Na denním pořádku potom mohou být rozlady spojené s ranním oblékáním, snídaní, cestou do školky i s loučením. To neznamená, že se obtíže netýkají i starších dětí, jen se s nimi můžeme už lépe domluvit, motivovat je. Na místě je spíše rozvaha o výběru typu předškolního zařízení, které by ideálně mělo mít malý kolektiv dětí a mělo by být jejich potřebám nakloněno (stran režimu, asistent pro pomoc mladším dětem se sebeobsluhou…). Samostatnost a sebeobsluha není pro mladší děti zdaleka samozřejmostí (řada 2,5 letých dětí samostatně nestoluje, neobléká se..). To rozhodně neusnadní práci s kolektivem dětí paní učitelce, která se obvykle stará o velký počet dětí, ale hlavně to ztěžuje adaptaci samotným dětem. Pokud se tedy maminka (pečující tatínek) rozhodnou k návratu do zaměstnání před 3. rokem a odpadá možnost práce z domova či na zkrácený úvazek za současného střídání v péči s partnerem, zdají se být výhodnější jiné varianty než běžné mateřské školy s velkým počtem dětí.

Patří mezi ně:

• hlídání dětí prarodiči, pokud jsou ochotni tuto variantu pomoci nabídnout a mezigenerační vztahy v rodině jsou v pořádku,
• soukromá předškolní zařízení s menším počtem dětí – výhodou bývá možnost více individualizované péče, více pedagogických pracovníků na jeden kolektiv nebo asistent, v nabídce bývají často zajímavé programy (výuka cizího jazyka hrou, alternativní pedagogické přístupy..), nevýhodou je  často výrazné zatížení rodinného rozpočtu,
• tzv. sousedská výpomoc, kdy např. jedna žena na rodičovské dovolené  hlídá a pečuje o další 3 děti své kamarádce, známé – výhodou bývá menší finanční zatížení než při využití komerčních nabídek,více „maminkovská“ péče, intenzivní komunikace mezi rodiči a pečovatelkou, stabilní prostředí i menší riziko zvýšené nemocnosti oproti kolektivním zařízením,
• profesionální nabídky soukromého hlídání v hernách či v domácnosti – finanční náročnost se velmi různí, výhodou je možnost nepravidelného využití (ušetření rodinného rozpočtu), nevýhodou hledání „důvěryhodné“ osoby, jíž děti svěřujeme (výhodou bývá  pedagog. nebo zdravotní vzdělání, důležité jsou také osobnostní předpoklady) a obtížnější zvykání dětí (zvláště při variantě nestabilní skupiny dětí),
• občas se podaří některé rodině „adoptovat“ prarodiče – tedy, když starší žena, muž či manželé nemají vlastní vnoučata a hledají příležitost pravidelného kontaktu s nejmladší generací, výhodou je oboustranné obohacení a dlouhodobá vztahová perspektiva.

Co by dítě už mělo zvládnout?

Pro přechod do kolektivu je pro každé dítě nejdůležitější jeho sociální a emoční zralost, tedy připravenost. Jsou důležitější než znalosti a jiné dovednosti, na které mají děti čas. Žádná univerzální šablona neexistuje, každé dítě dozrává svým vlastním způsobem a tempem.

Orientačně se můžeme zamyslet:

• Je dítě schopné zvládnout pobyt bez maminky (tatínka) např. při kratším pobytu u babičky, kamarádky?  Běžné je, že se dítě zpočátku při odchodu rodičů zlobí či je smutné, ale samotný čas pobytu prožije bez obtíží a výrazného smutku či apatie, sděluje prožitky.
• Má dítě zájem o druhé děti, zapojí se alespoň občas do hry na pískovišti nebo v herně? – Děti se to postupně učí, jedná se spíše o ochotu být s druhými dětmi v kontaktu.
• Je ochotné dodržovat přiměřená pravidla chování, respektuje druhé kolem sebe? –  Do výrazné míry to závisí na nastavených hranicích a pravidlech z rodinného života.
• Komunikuje dítě přiměřeně věku? – Např. přiměřeně  se dorozumí s druhými dětmi, vyjádří základní potřeby... pokud má dítě specifické komunikační obtíže, je třeba vyhledat odbornou pomoc a domluvit se na vhodném typu předškolního zařízení
• Je dítě vedeno k samostatnosti při sebeobsluze, k základním hygienickým návykům?- Například mytí rukou, snaha samostatně se obléci, najíst se bez dopomoci..

Důležité je z pozice rodičů si uvědomit, že větší nezávislost na okolí v sebeobsluze zvyšuje sebevědomí dítěte, posiluje jeho přiměřenou pozici v dětském kolektivu a ulehčuje mu každodenní pobyt.

Ještě před nástupem

Ideální variantou je dítě od počátku do kontaktu s vybraným zařízením (pečovatelem) zapojit. Společně navštívíme hernu, dle možností se zúčastníme akcí pro rodiče s dětmi, vyzvedneme přihlášku a s dětmi si o všem povídáme. Hledáme pozitiva a motivaci pro dítě – např. zajímavé hračky, známý kamarád, pěkná zahrada.
 Děti budou zajímat i případné prožitky maminky a tatínka ze školky – samozřejmě vybíráme ty pozitivní. Je nutné vyhnout se používání budoucího nástupu do školky jako výchovného „strašáka“, což se poměrně často děje – „počkej, ve školce si už s Tebou poradí… děti se Ti tam budou smát…“.
 „A kde budeš Ty, když budu ve školce?“, ptají se děti často zvědavě. Dětem vyprávíme o naší práci, kam budeme chodit (nebo už chodíme), pokud je to možné, vezmeme je podívat se do našeho budoucího zaměstnání. Práce maminky(tatínka) tak pro ně přestane být jen prázdným pojmem.

Postupné přivykání novému režimu

Kromě předchozího seznámení s prostředím se snažíme dítěti umožnit i pozvolné zvykání na nový kolektiv dětí a pravidla. Docházka může být u nejmenších dětí nejprve na jednu, dvě hodiny, postupně dobu navyšujeme. I starší děti zprvu vyzvedáváme po obědě, pokud nám to podmínky dovolí. Zvláště u menších dětí si ušetříme adaptační obtíže, které jsou právě s poobědovým odpočinkem spojeny. Uvolnit se do spánku v neznámém prostředí je pro mnohé děti zpočátku obtížné. Proto(nejen) se snažíme děti i v domácím prostředí vést k odpočinku (třeba i formou společného čtení pohádky, pokud neusne). Dobrou radou je dbát u menších dětí na to, aby nepřicházely do třídy první a neodcházely poslední. V tomto se mohou maminky vzájemně podpořit a např. se prostřídat při vyzvedávání dětí.

Děti podpoří, když s nimi do školky může cestovat oblíbený plyšový kamarád či jiná vhodná hračka. Ve většině zařízení je hlavně novým dětem dovoleno ponechat si hračku u sebe.

Pomáháme dětem budovat kamarádské vztahy – povídáme si o nových dětech, společných zážitcích. Kamaráda můžeme pozvat i domů, pokud o to děti projeví zájem nebo jsou naopak velmi nesmělé při navazování nových přátelství.

Děti velmi ocení, když se zúčastníme společných akcí ve školce nebo výletu otevřeného i rodičům. V některých školkách jsou pro tento účel vyhrazeny speciální hodiny pro společné hraní. Děti mohou pyšně rodičům ukázat své výrobky, představit kamarády nebo předvést zajímavou stavebnici.

Je skvělé, když se nám podaří společně s předškolním zařízením budovat vzájemný partnerský vztah, z něhož může dítě vždy jen profitovat. K tomu oboustranně potřebujeme značnou dávku tolerance a vstřícnosti, ale to už jsme se přece s dětmi dávno naučili….

Mějte příjemné společné kroky na cestě z domova i zpět.